Listopad 2010

Jůůůlinka a rohlík

30. listopadu 2010 v 21:21 | Helena |  Videa s Jůůůlinkou
Když byla Jůůůlinka na "prázdninách" u paní na hlídání, tak se naučila papkat rohlík...takto jí chutná.

PS: chvilku vydržte, jakmile zjistila, že ji natáčím, tak v tu ranu přestala papat a byla jak socha :-)


Desetiměsíční Jůůůlinka

28. listopadu 2010 v 11:00 | Helena |  Život s Jůůůlinkou
Ve čtvrtek Jůůůlinka oslavila 10 měsíců :-) Už je to velká slečna. Vlastně bych řekla, že slavíme každý den, protože se každý den strááášně moc mazlíme a pusinkujeme a vždycky se pro ni najde medové kokinko.

Jinak den před tím byla zase na injekcích u pana doktora, ale je statečná, takže to bere dost v pohodě. A hlavní je, že pořád hopsá..

Včera ráno asistovala u uklídu domečku. Vždycky mě hrozně kontroluje, co jí tam dělám, co jí beru.. :-). Za odměnu, že musela vydržet to utlačování, kdy jsem jí nechtěla pustit do jejího pelíšku, dostala petrželku. A takto jí chutnala. :-)

Zpátky u Jůůůlinky !!!!!

21. listopadu 2010 v 20:07 | Helena |  Život s Jůůůlinkou
Jsem zpět, jsem s Jůůůlinkou, jsme zase spolu. Čtyři noci nespinkala doma, byla u paní na hlídání. A jak jsem se dnes přesvědčila, měla se moc dobře :-) Dokonce má nového kamaráda, který se od ní celou dobu nehnul - psa Lesana :-) A naučila se tam papkat rohlíky i chleba..

Jůůůlinka je úžasná, hned jak mě uviděla, tak mě začala olizovat a tím mně dávala najevo, jak je ráda, že mě vidí. Olizovala mě celou cestu domů :-)

A co svatba? Moje sestřička byla ta nejkrásnější nevěsta na světě. Vzala si suprovýho chlapa a anglická svatba byla jak z pohádky. Něco úžasného. Navíc jsem se s ženichem proletěla vrtulníkem :-) Opravdu skvělé.

Jůůůlince jsem z Anglie dovezla sušenku a sestra jí koupila rozinky s jahodovou příchutí :-)

Jsem ráda, že to tak zvládla. Paní na hlídání jsem opravdu moc vděčná, že se o Jůůůlinku krásně postarala.
21.11.-šťastné shledání

Paní na hlídání

17. listopadu 2010 v 12:13 | Helena |  Život s Jůůůlinkou
Tak a je to tady. Dnes odlítám do Londýna na svatbu a Jůůůlinka jde na "prázdniny" k jedné moc hodné paní.

Před chvílí jsem jí tam odvezla a při loučení i slzička ukápla :-( ... teď doma už pláču naplno. Je mně z toho fakt hrozně.

Bude tam sice jen čtyři noci, ale nabalila jsem ji zásoby sena, granulek, kokinek atd. jak na půl roku :-))). Samozřejmě má s sebou i balenou vodu :-)))

Vím, že jí bude smutno, je na mě doslova závislá, ale musíme to obě vydržet.

V neděli už budeme zase spolu, tak tu napíši, jak to zvládla ...teda, jak jsme to bez sebe zvládly.. Když jsem odcházela, tak už papkala seno a byla celkem v pohodě, zato já nejsem v pohodě. Zlatíčko moje, už teď mně strašně moc chybí. Před odletem ještě paní zavolám, jak to Jůůůlinka zvádá. Ááááách jo :-(

Už od rána se tvářila jak největší chudinka :-)

Vrrr..

14. listopadu 2010 v 14:50 | Helena |  Videa s Jůůůlinkou
I tady je slyšet, jak se umí Jůůůlinka ozvat :-)



Rentgen..

12. listopadu 2010 v 19:52 | Helena |  Život s Jůůůlinkou
Další návštěva u pana doktora, další injekce a konec nadějím na uzdravení...... Jůůůlinčin stav se na konci prázdnin dost zhoršil. Téměř přestala hopkat, protože se čím dál víc převažovala na stranu. Až teď posledních 14 dní jsem si všimla, že běhá!!! Měla jsem z toho neuvěřitelnou radost, kterou ale zkazil dnešní rentgen. Už v pořadí třetí..

Když pan doktor dal rentgen na světlo, sama jsem viděla to šílené pokřivení páteře. Podle jeho slov se diví, že vůbec chodí. Holt je Jůůůlinka šikovná. Ale vážně. Má naprosto zborcenou páteř (za krčkem) a nedá se s tím nic dělat.

Když si teď po sobě čtu, co tu píšu, tak si říkám, že ten, kdo Jůůůlinku pořádně nezná si bude myslet, že ji týrám... Jenže, ona je v pohodě, jen se prostě moc nepohybuje.. Nic ji nebolí, má neuvěřitelný apetit, hraje si, je umazlená až až a celkově vypadá hodně spokojeně.

Je to moje zlatíčko. Udělám pro ni cokoliv. Mám ji tolik ráda. Nedopustím, aby se někdy trápila....a už nechci před ní plakat. Zvířátka jsou moc chytrá, určitě by poznala, že se něco děje smutného.
Věřím, že i když není ten klasickej "tryskáč", tak spolu budeme dlouho a Jůůůlinka bude šťastnej králíček.

Chlupatá Jůůůlinka

6. listopadu 2010 v 15:09 | Helena |  Život s Jůůůlinkou
Tak už zase chodím do práce. První den v práci bez Jůůůlinky byl hrozný. Přece jen, byla jsem hodně dlouho nemocná a tak jsem s ní trávila 24hodin denně. Tolik jsem si na ni zvykla :-)

A jak to snáší Jůůůlinka? Teď je už v pohodě, ale...první den, když jsem přišla z práce, se se mnou nechtěla ani pomazlit, natož dát pusinku. Musela jsem si ji hodně dlouho usmiřovat a přemlouvat :-)
Každé ráno vstávám dřív a beru si ji do postele a hned jak příjdu z práce, tak se jí snažím věnovat.
Musím ji teď všechno vynahrazovat :-)

Je kouzelná. Ve středu byla na injekci a začala trošku hopsat. Za co mě ale asi nemá ráda, tak je česání. Naprosto šíleně líná. Proto vyčesáváme každý den a to se jí vůbec nelíbí. Kouše do hřebínku, cuká se, vrčí a tváří se hrozně nespokojeně. Ale já vím jak na ni, jak si ji usmířit. Stačí medové kokinko a hned jsme zase kamarádky :-)